Základní škola > Vzdělávací program Začít Spolu

Vzdělávací program "Začít spolu" (v mezinárodním označení "Step by Step") je v České republice realizován v základních školách od roku 1996. Jde o vzdělávací program zdůrazňující přístup k dítěti, partnerství školy, rodiny a širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání. Stavebními kameny programu jsou:

  • individualizace práce
  • chápání světa v souvislostech
  • práce v centrech aktivity
  • zapojení rodiny do programu školy


Den v Začít spolu

Ranní blok   

  • Ranní kruh
    Děti sedí spolu s učitelem v kroužku. Vítají se, řeší organizační věci, sdělují si zážitky, "probouzí se".
  • Společná práce, tzv. gramotnost
    Probírá se učivo dle daného ročníku. Děti se učí buď klasickou frontální metodou nebo pomocí různých didaktických her. Pracují samostatně, ale také ve dvojících nebo různě početných skupinách. Jedná se o učební aktivity, kdy třída pracuje na společném zadání.

Přestávka   
Děti svačí, odpočívají, hrají si.

Práce v centrech aktivit   
Děti se rozcházejí do center aktivit, v nichž samostatně pracují. Center je pět:

  • Centrum čtení
  • Centrum psaní
  • Centrum matematiky
  • Centrum pro vědu a objevy
  • Výtvarný ateliér

Prostor třídy je rozčleněn do menších pracovních míst, které jsou jasně ohraničené tak, aby v nich děti měly soukromí a bylo zřejmé ve kterém centru pracují. Úkoly do center zadáváme tak, aby vedly k opakování probraného učiva a naváděly děti ke spolupráci a vzájemné pomoci. Ve výtvarném ateliéru děti pracují na činnostech, které se vztahují k předmětu výtvarná výchova a pracovní činnosti. Toto je doba, kdy se ve stejný čas odehrávají ve třídě různé činnosti. Učitel jen pozoruje, usměrňuje, pomáhá. Je to ideální čas pro individuální pomoc a péči dětem, které ji potřebují.

Závěrečný kruh   
Probíhá závěrečné hodnocení celodenní práce. Děti hodnotí, co se podařilo a naopak. Učí se reflektovat svoji práci.
 

Specifika vzdělávacího programu

  • Dítě se učí prostřednictvím vlastní praktické činnosti. Učitel je v roli pozorovatele a pomocníka.
  • Rodiče se mohou podílet na organizaci a chodu třídy. Účastní se mimoškolních akcí, popř. je organizují. Volně mohou vstupovat do výuky, učitel s nimi úzce spolupracuje. Jsou pro něj důležitými partnery při hledání výchovně vzdělávacích strategií.
  • Prostředí třídy je uspořádáno do center aktivit.
  • Učivo je zpracováno tématicky do různě dlouhých časových celků, tzv. projektů. Jsou vybírány podle zájmu dětí a zároveň je nutné plnit školní vzdělávací program..
  • Pravidelné používání organizační formy "kruh" vede k pozvolnému přechodu mezi domácím a školním prostředím, k otevřené komunikaci mezi dětmi a také řešení problémových situací ve třídě.
  • Normou chování dětí ve třídě jsou jimi vytvořená a podepsaná PRAVIDLA. Ta visí na viditelném místě ve třídě a jsou denní součástí práce třídy, vedou děti k sebekázni.
  • Hodnocení je založeno na individuální normě. Děti nejsou porovnávány mezi sebou, ale každý je hodnocen na základě porovnání vlastních současných a předchozích výsledků práce.

 
V programu Začít spolu musí žáci splnit výstupy rámcového vzdělávacího programu stejně jako žáci v klasické třídě, a tak je zajištěn případný přechod dítěte do jiné třídy či školy. Ministerstvo školství zahrnulo tento vzdělávací program mezi schválené alternativní metody výuky a podporuje jeho rozvoj.
 
 
V rámci tohoto projektu se žáci učí číst Genetickou metodou.

Co to je Genetická metoda čtení?
   Tuto metodu zkoncipoval v 19. století český učitel František Kožíšek a byla před několika lety vzkříšena PhDr. Jarmilou Wagnerovou, CSc. Dr. Wagnerová si nejprve vytvořila vlastní pracovní listy pro tento způsob čtení, pomocí nichž pak metodu na vybraných školách prakticky ověřovala. Zmíněný postup prvotního nácviku čtení oslovil mnoho učitelů svou jednoduchostí a rychlým čtenářským postupem.

V ČEM SPOČÍVÁ ZÁKLAD GENETICKÉ METODY?
   Namísto skládání písmen ve slabiku a následně pak jednotlivých slabik ve slovo zde děti sestavují z jednotlivých písmen rovnou celé slovo, vynecháme tvorbu slabik. Výjimku tvoří pouze skupiny di, ti, ni, dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě, fě, které se děti učí souhrnně (globálně).
   Takovýmto způsobem se pokoušejí některé děti samy číst už v předškolním věku. Pozorují velká tiskací písmena v názvech obchodů či na plakátech, učí se je pojmenovávat a skládají je po hláskách ve slova bez toho, že by slabikovaly. Při tomto způsobu čtení nezáleží na tom, zda se ve slovech vyskytují slabiky otevřené, zavřené či shluky souhlásek.

JAK SE KONKRÉTNĚ POSTUPUJE PŘI HODINÁCH ČTENÍ?
   Zprvu se žáci nejdříve učí postupně (vždy je přibíráno pouze jedno nové písmeno) číst pouze písmena velké tiskací abecedy, která skládají, jak už bylo řečeno, ve slova bez slabikování. Napsané slovo nejprve zrakově rozloží na písmena - čili čtou jednotlivá písmena nahlas, a pak je sluchově složí rovnou v celé slovo.

Uveďme příklad se slovem KOLO. Žáci čtou:K-O-L-O = KOLO
Všimněte si, jak složitě se postupuje při metodě slabikovací:
K+O = KO, L+O = LO, KO+LO = KOLO.


   Když malí čtenáři zvládnou všechna písmena velké tiskací abecedy a mají už solidně zvládnutou techniku čtení, postupně přejdou k malým tiskacím písmenům s využitím toho, že valná většina malých písmen je podobná těm velkým.
   Teprve potom, když je zvládnuto čtení, je zahájena výuka písma psacího.