Základní škola > Akce školy > Jak překvapili a potěšili mladší spolužáky

Po přijímacích zkouškách na střední školy se žáci třídy 9. B v hodinách českého jazyka věnovali volnému psaní. V rámci těchto aktivit vypracovali pohádky, bajky či různé příběhy pro žáky 1. a 2. tříd. Koncem května navštěvovali jejich třídy a předčítali jim své práce, jak nejlépe dovedli. Po přečtení si často s malými žáčky o příběhu povídali. Ti se nadšeně do diskuse zapojovali a moc se jim jejich vystoupení líbilo. Prvňáčkové i druháčkové viděli příklady, jak jistě budou umět pěkně číst v nejvyšší třídě základní školy.

Některé pohádky byly velmi povedené, a proto se chceme s vámi podělit o malou ochutnávku.

 

Kam chodí slunce a měsíc spát
Anna Maria Megan, Emma Christina Muirden, 9. B

Nedaleko za městem Zvědavov, spí pod hustou peřinou sedmiletý Míša. Jarní vánek lehce povívá se záclonami a ptáčci venku probouzí lidi sladkou melodií. V tom malý klučina otevře oči a podívá se z postele na modrou oblohu. Slunce už dávno sedí vysoko na obloze a usmívá se na kolemjdoucí. V ten moment si Míša uvědomí, že je již půl desáté a musí se nachystat. Rychle si oblékne modré montérky a seběhne studené schody dolů. V kuchyni už čekají rodiče u prostřeného stolu. Tatínek promluví první: ,,Mysleli jsme si, že ti to vystydne,” a popostrčí šálek čaje směrem k Míšovi. Míša kousne do chleba a zapije to čajem, zatímco přemýšlí nad snem, který se mu v noci zdál.

,,Mami, tati, kam vlastně chodí slunce spát?” Ptá se Míša a kouká na rodiče těma velkýma zvědavýma očima. Maminka se zasměje, rozcuchá mu vlasy a povídá: ,,Míšo, na to nikdo odpověď mít nebude.” Míša se přestane nadšeně usmívat. ,,Ale možná by sis to mohl jít zjistit sám?” Míšovy oči se znovu rozjasní radostí a zeptá se: ,,A to udělám jak?” ,,No budeš se muset Slunce a Měsíce zeptat sám.” Míša to stále moc nechápe, ale než se dokáže zeptat dál, maminka ho zastaví: ,,Ššš, jestli to doopravdy chceš, tak si najdeš řešení jak to udělat bez mé pomoci.” Když domluví, zvedne Míšu ze židle a pošle ho ven ,,Venku je hezky, a je přece sobota, tak si jdi najít řešení hned teď”.

Míša má moc rád hádanky, a tak s nadšením vyjde ven z domu. Slunce ho hřeje do tváře a tráva pod nohama ještě voní ranní rosou. Chvíli jde po cestičce kolem zahrad, až dojde k malé louce za městem. Tam si sedne na pařez a přemýšlí: „Jak se asi můžu zeptat Slunce?“zamumlá si pro sebe. Pak dostane nápad. Na kopci za městem stojí stará kamenná rozhledna. Lidé říkají, že odtamtud je člověk nebi mnohem blíž. Možná tam najde odpověď.

Míša se hned vydá na cestu. Cestou potká souseda, starého muže, který zrovna opravuje plot. „Kam běžíš tak rychle, Míšo?“ zavolá na něj. „Jdu se zeptat Slunce, kam chodí spát!“ Soused se zasměje. „Tak to musíš být odvážný cestovatel. Tady máš.“ podá mu malou lucerničku. „Budeš ji potřebovat, až přijde večer.“ Míša poděkuje a pokračuje dál. Když konečně vyšplhá na kopec, Slunce už pomalu klesá dolů a celé nebe svítí oranžovou barvou.

Míša si stoupne na špičky a zavolá: „Slunce! Kam chodíš spát?“ Chvíli je ticho. Pak ho zahřeje jemný paprsek přímo do tváře. „Nikdy nespím dlouho,“ zašeptá tichý hlas. „Když odcházím od vás, letím probudit děti na druhé straně světa.“ Míša překvapeně zamrká. „A kdo hlídá noc?“ zeptá se. Obloha mezitím tmavne a nad kopcem se objeví kulatý Měsíc. „To jsem já,“ ozve se klidný hlas Měsíce. „Když slunce odpočívá, svítím lidem na cestu a dávám pozor na jejich sny.“ Míša se usměje. Najednou mu noční obloha nepřipadá vůbec strašidelná. Když se setmí úplně, Míša zapálí lucerničku od souseda a vydá se zpátky domů.

V oknech už svítí světla a z komínů stoupá kouř. Maminka otevře dveře hned, jak uslyší jeho kroky. „Tak co, našel jsi odpověď?“ zeptá se tiše. Míša nadšeně přikývne „Ano! Slunce budí děti na druhé straně světa a Měsíc mezitím hlídá naše sny.“ Tatínek se usměje a odnese ho do postele, protože Míšovi už únavou padají oči. Maminka ho přikryje peřinou až k nosu. „Dobrou noc, Míšo,“ zašeptá. Míša se podívá z okna na Měsíc, který svítí vysoko nad městem. „Dobrou noc,“ zamumlá spokojeně. A za chvíli už klidně spí, zatímco Měsíc dál tiše hlídá jeho sny.

Mgr. Jana Pocová, zástupkyně ŘŠ pro pedagogickou činnost